Zlaté období Hřebčína skončilo smrtí Aristideho Baltazziho v roce 1914. Do té doby si však Hřebčín vydobyl významnou pozici mezi chovateli anglických plnokrevníků v tehdejším Rakousku-Uhersku a jeho koně se stali základnou pro další celoevropský a i světový chov anglického plnokrevníka. Hřebčín tak nejen unikátní urbanistickou hodnotou, ale i jeho výsadní hodnotou chovatelskou, zanechává stopu prakticky v celé Evropě.

Nicméně potřeba koní pro válečné účely a hospodářská krize na panství vedla tehdejší majitelku – Marii Baltazziovou, vdovu po Aristidu Baltazzim – k odprodeji koní československému státu (díky aktivitě tehdejšího referenta ministerstva zemědělství pro chov koní Ing. Tichoty, který chovné stádo zachránil jeho odkupem pro stát) a stájí firmě Baťa. Po I. světové válce totiž Marie Baltazziová uvěřila záměrně šířeným pověstem, že se na pozemcích zámeckého parku a pastvin Hřebčína nacházejí prameny nafty. Dala se tak snadno získat pro nákladné průzkumné vrty, avšak naftu se najít nepodařilo a namísto toho byl v roce 1929 definitivně dokonán finanční úpadek panství i Hřebčína.

První zákres hospodářského dvora, který je dodnes základem tzv. centrálního Hřebčína Napajedla („Centrální Hřebčín Napajedla“) je na mapě z roku 1829 (tzv. stabilní katastr).

Hospodářský dvůr stál jižně od zámecké budovy, tvořily jej dvě budovy, byl otevřený k cestě od zámku a do zámeckého parku. Na jih byla pole drobných rolníků, kteří měli domky v přilehlé ulici. Takto vypadala situace zřejmě za ženských příslušnic původního rodu Rottalů, které panství dědily až do nástupu rodu Stockau (Jiří Adolf hrabě ze Stockau byl druhý manžel poslední dědičky).

V 60.tých letech (1860, 1861) přivezl buď ještě Jiří Stockau, nebo jeho syn Bedřich/Fridrich (panství převzal 1865) ze Švýcarska bernské a freiburské plemeno skotu a zřídili chov. Pro nový typ podnikání vybudovali nový hospodářský dvůr; starý zbourali a na jeho místě rozšířili zahradu (skleník, stavba pro pěstování ananasů apod.).

Areál hospodářského dvora byl nejspíše postaven těsně před zhotovením mapy, rozhodně však někdy v rozmezí let 1867 – 1876. Stavitel není znám, stavební plány či rozpočet se nezachovaly.

Kolem roku 1870 velkostatek komunikoval s inženýrem Achillem Wolfem z Prahy, ale šlo o rekonstrukci chlévů, ne o nový projekt.

Právě v této podobě převzal po svém tchánovi hospodářský dvůr manžel Marie Terezie Stockau, Aristide Baltazzi (1886) a zřídil v něm hřebčín, přičemž využil původní budovy chlévů jako stáje, podle zpráv v nich část skotu zůstala ustájena spolu s plnokrevníky.

Hřebčín Napajedla byl již za doby Aristida Baltazziho situován nejen na dnešní ulici Zámecká, ale další objekty a stáje byly umístěny i v dnešní zámecké zahradě, a především v lokalitě Pěnného („Pěnné“), kde byly v roce 1910 postaveny celoroční stáje, které představují de facto hříbárnu pro Centrální Hřebčín a při jejich výstavbě využil Aristide Baltazzi poznatky nabyté z venkovních stájí v Anglii. Aristide Baltazzi si uvědomoval, že při rozšíření kapacit pro ustájení je třeba zajistit i odpovídající rozšíření pastevních ploch, což bylo pro další vývoj Hřebčína zásadní. Na Pěnném byly stáje postupně doplňovány výstavbou ve 30.tých letech a následně v období po II. světové válce, v době, kdy ředitelem Hřebčína Napajedla byl MVDr. Ludvík Ambrož, a který Aristidem Baltazzim vybudované stáje na Pěnném doplnil v roce 1951 o stáje na tzv. na „Moravském“ a na „Kamenci“, jež dodnes tvoří součást Pěnného. Poslední výstavba stájí na Pěnném proběhla v 70.tých letech minulého století, stejně tak jako v Centrálním Hřebčíně na ulici Zámecká.

Pěnné má z pohledu historické hodnoty Hřebčína zásadní význam jednak v tom, že se zde nachází část původních stájí vybudovaných ještě Aristidem Baltazzim, a dále také v tom, že pastviny na tzv. „Moravském“, tedy „Moravské stáje“ sahají až k řece Moravě, čímž se dotváří unikátní a jedinečný celek s významným krajinotvorným efektem.

Další stáje tzv. „Lesy“ a „Menšov“ byly vybudovány na soutoku řek Moravy a říčky Dřevnice (ty jsou již zlikvidovány) a část byla vybudována v katastrálním území Tlumačov na tzv. „Skálach“, které jsou dodnes součástí Zemského hřebčince v Tlumačově.

Podstatné však je, že stáje a obytné budovy na Pěnném v bezprostřední blízkosti řeky Moravy včetně k nim náležejících pastvin tvoří dodnes nedílnou součást Hřebčína prakticky spojenou s Centrálním Hřebčínem a tento soubor věcí vytváří významný krajinný prvek okolo tzv. „Baťova kanálu“.